Závist je jevem, který je zcela nezávislým na čase a prostoru, ve kterém se lidstvo nachází. Již v období předchozích civilizací musela existovat, jinak by nebylo možné vysvětlit, proč si všichni stále dokola škodíme, závidíme a ničíme se!
Záviděli si nejen v dávných civilizacích ale i v té naší lidé již za socialismu, kde všichni měli stejně a pěkně podle tabulek. A co konkrétně? Nu zeptejte se rodičů. Co třeba první místo ve frontě na pomeranče nebo nově ušité šaty podle západního střihu.
Směle tedy můžeme říci, že vždy a všude se dá něco závidět! Myslíte, že je to špatně? Inu není!
Závist je jedním ze sedmi smrtelných hříchů . Pravděpodobně ji můžeme definovat jako pud. Touto definicí můžeme lidi zase opět kousek přiblížit ke zvěři.
Například takový Hitler na lidské závisti postavil celou praxi fašismu a Lenin zase bolševismu.
Závist nás totiž ochromuje. Jsme méně kreativní, soustředění výhradně na sebe a nemůžeme se rozvíjet. Nejbohatší muž světa kdysi prohlásil, že “závist je nejhloupější forma prohry”. Přirovnal ji k prohře bez boje.
V roce 2009 bylo díky magnetické rezonanci zjištěno, že závist působí na stejnou část mozku jako fyzická bolest.
Proč tedy říkáme, že není špatným pudem tahle závist?
Pojďme se tedy na to podívat z druhé strany. Pokud někomu závidíte a jste ochromeni, dáváte mu prostor růst. V momentě, kdy však toto ochromení upadne, jste-li, alespoň trošku uvědomělým člověkem, vás napadne, že tedy to chcete taky. A to vás nutí udělat další krok ve vaší kariéře, ve vašem byznyse či ve vašem sportu.
Pokud tedy zvládneme závist obrátit v takovou, která vás motivuje k výkonu, můžeme říci, že je dobře, že se stále ještě vyskytuje v našem světě.
A ještě parafrázujme Winstona Churchilla můžeme říct, že není dobré snažit se ovládnout zemi, kde závist neexistuje, protože tam nepomůže, jako kdysi u nás, zavolat: Ti, co se dnes mají lépe než ty, budou se mít zítra hůř!
Závist prostě stále hýbe světem, i přes to, že je smrtelným hříchem!