Kyberšikana se stává i v našich kruzích velkým problémem, zejména v dětských kolektivech. Jedná se o šikanu skrze mobilní telefony, počítače a internet. Kyberšikana může být prováděna slovy i činy, které jsou obvykle agresivní. Stejně jako u klasické šikany dochází ke kyberšikaně mezi slabším a silnějším uživatelem. Může se však také stát, že jedinec, který je v tomto případě silnější, je v reálném životě právě obětí agresora.
Na internetu je každý silný
Agresor v kyberšikaně získává více síly kvůli anonymitě, kterou mu internet poskytuje. Navíc doba, kdy může zaútočit je neomezená a oběť tak není nikdy v bezpečí. U klasické šikany většinou platí, že agresor je starší, sebevědomější i fyzicky silnější než oběť. Ta obvykle bývá outsider nebo mladším členem party. U kyberšikany to neplatí. Agresorem zde může být kdokoliv, často se agresorem stává člověk, která kdysi sám šikanu zažil v roli oběti a tímto se chce pomstít.
Znaky kyberšikany:
· Chybí znaky fyzického násilí – modřiny, odřeniny apod.
· Možnost dlouhodobého uchování. Dochází tak třeba k vydírání nebo k připomenutí minulosti. Útok může být jen jednorázový, ale ubližovat bude dlouhou dobu.
· Kyberšikana je čím dál častěji nezáměrná či nevědomá, kdy agresor ani neví, že oběti ubližuje.
· Kyberšikana působí na psychiku člověka. Oběť tak má i z jednoho útoku dlouhodobé trauma. Oběť se může k útočnému materiálu vracet a tím si stále ubližuje.
Kyberšikana může být mnoho forem – od útočných e-mailů a sms zpráv, přes fotografie a šikanu přes sociální sítě. Útočník může do šikany zatahovat i blízké oběti a využívat je pro bolest oběti. Právě přes sociální sítě dochází k nevědomé šikaně. Stačí zveřejnit inkriminující fotografii vašeho kamaráda a už jste o krok blíže k roli agresora. Ze začátku to může být bráno i jako sranda, posléze se však k fotografii přidají další přátele s komentáři a pokud se jedná o citlivého člověka, kterému není příjemné, když jej „celý svět“ vidí v takovéhoto pozici, může to skončit právě u kyberšikany.