Naprostá většina z nás si pod pojmem satelitní sledování obvykle představí scénu z některého detektivního či akčního filmu nebo seriálu, kdy hlavní hrdina či policisté sledují na velké mapě blikající tečku, označující v reálném čase polohu podezřelého automobilu nebo osoby, a na základě těchto informací dávají pokyny týmům v terénu, kam mají jít.
Jistě, je to pěkná akční scéna, ale kolik toho má společného se skutečností? Popravdě řečeno, ne mnoho. I při dnešní technologii je totiž něco takového nemožné. Navíc je zde i jedna věc: pokud policisté sledují automobil, co podezřelému brání z něj vystoupit a jít pěšky?
Každopádně, jak vlastně takové satelitní sledování probíhá? Je to poměrně jednoduchý princip, technická realizace však už bývá složitější. V první řadě je nutné, aby měla daná osoba u sebe vysílač. Ten navíc musí být zapnutý, což vyžaduje elektřinu.
Ta je obvykle dodávána bateriemi, avšak ty se při konstantním používání dříve či později vybijí, a pokud daný člověk nemá mít ani tušení, že jej sledujeme, pak není možné je vyměnit. Pro dlouhodobé sledování je to tudíž nevýhodné.
Na druhou stranu můžeme říci, že moderní chytré mobilní telefony také fungují jako svého druhu sledovací zařízení. A k internetu je máme neustále připojeny prakticky všichni. Daly by se tedy využít k našemu špehování?
Popravdě, nedaly. Je zde totiž jeden problém: není nic snazšího, než nechat mobilní telefon doma, když někam jdeme. Navíc ne všude jsou mobilní telefony povoleny, a na některých místech je dokonce musíte mít vypnuté. A v tomto stavu samozřejmě nemohou nic vysílat.
Navíc je zde ještě jedna věc, kterou mnoho lidí nezvažuje: co by kdo naším sledováním získal? Opravdu by ty informace, které mu to poskytne, ospravedlnily ty obrovské výdaje, které by takový projekt nutně vyžadoval?
V současné době se tedy satelitního sledování nemusíme bát. Většina z nás totiž není dostatečně zajímavá na to, aby stála za tu námahu.