Není člověka, který by občas v duchu před spaním neplánoval, co všechno udělá a změní, jakmile zítřejšího rána vstane. „Zítra,“ říkáme si, „to bude všechno jinak.“ Utišujeme se, že už se víckrát nepůjdeme občerstvit do hladových oken a nezdravá jídla nahradíme vydatnou porcí čerstvé zeleniny. Spřádáme vize o tom, jak dopřejeme svému tělu více zdravého pohybu, a doufáme, že už se nikdy nebudeme stresovat kvůli věcem, které nám za to nestojí. Půjdeme dříve spát a dříve vstaneme. Nenecháme, aby se náš volný čas prosíval jako písek mezi prsty. A potom nastane ten dlouho očekávaný zítřejší den a naše plány se rozplynou jako pára nad hrncem. Proč tomu tak je?
Čas, který nečeká
Je zřejmé, že v dnešní uspěchané dobře je pro člověka těžké se vůbec přizpůsobit nesmlouvavému životnímu tempu, natož se u toho pokoušet o nějaké změny. Vysoké nároky, hromada povinností, bleskový přenos informací a moderní způsob komunikace díky internetu – to všechno v nás může umocňovat pocit, že stále někam chvátáme, aniž bychom měli chvíli oddychu. Ale kam? Cíl někdy vidíme jen jako rozmazanou šmouhu, a tak ztrácíme motivaci, propadáme chmurným myšlenkám a své plány a sny si s sebou nosíme ze dne na den. Zkrátka, chybí nám čas na přemýšlení a odpočinek, který by nás odpoutal ze zaběhnutých kolejí.
To, čemu jsme uvykli
Máme-li najednou času dostatek, čemu ještě musíme čelit, abychom změnili svůj životní styl?Zvyky! Říká se, že ty jsou jako železná košile. Způsoby myšlení a jednání, kterým jsme si navykli a nad kterými už ani nepřemýšlíme, neboť jsou pro nás v podstatě automatické. No, přiznejme si narovinu: Kdo z nás si řekne, že si raději připraví něco zdravého na zub, když před námi je naše oblíbené, leč nezdravé jídlo? Možná plánujeme, že se odpoledne, až se vrátíme z práce, budeme věnovat nějaké pohybové sportovní nebo zájmové činnosti. Jsme ale unavení, a tak se místo projížďky na kole uchýlíme ke sledování sitcomu v televizi. Chceme jít brzy spát, ale povinnosti odkládáme na večer – a než pak všechno uděláme, zase je tolik hodin…
Prostředí, v němž žijeme
K tomu, aby člověk ve svém životě něco změnil, potřebuje vůli a odhodlání. Ta může být ale snadno zlomena i tím, jak na nás působí naše okolí. Rodina, přátelé, kolegové i média, to vše na nás má vliv – to vše může způsobit, že naše odhodlání opadne. Samozřejmě, ne vždycky jsme ovlivnění negativně a určitě se v našem okolí najdou lidé, kteří by nás ve snaze o změnu podpořili.
Chtít ve svém životě něco změnit, ať už jsou to drobnosti (kterými je asi nejlepší začít) nebo velké věci, znamená čelit mnoha překážkám. Na konci trnité cesty nás ale čeká dobrý pocit ze sebe sama, pevnější zdraví a životní pohoda. A to za to stojí. Nebo ne?